Č.1/3: Neobyčejné povolání mezi námi

 Drazí přátelé přinášíme vám první psaní rozhovor s členem naší komunity, tentokrát se podíváme do Skotska za Velkým Alem, tento dvoumetrový obr s dobrým srdcem zastává pro nás Čechy a i Slováky velmi netradiční povoláním, v němž pracuje bez mála 30 let.  Rozhovor bude rozdělený do 3 samostatných bloků.

Rozhovor v angličtině vedl a následně přeložil admin Vic.

1. V: Jsem moc rád, že jsme se k tomu konečně dostali, rozhovory s tebou jsou vždy velmi zajímavé a tvé povolání je pro mě z nějakého důvodu velmi atraktivní. Vyhrál v hlasování na celé čáře. Prozradíš tedy nám v jaké oblasti pracuješ?

 A: Češi občas mají pocit, že si vymýšlím. To říkám s úsměvem a i se značnou dávkou porozumění, což bych rád uvedl do záznamu. Nuže, pracuji jako komorník. První z reakcí po českém internetu bývá: To ještě existuje? Znovu se směji, jelikož taková reakce je v podstatě kouzelná. No, mnohdy se představy tazatelů značně liší od reality, dnes jsme víceméně zaměstnání jako každé jiné. Máme smlouvy, například, a naše práce je velmi často velmi dobře placená. Byť patříme vlastně mezi ty v uvozovkách nižší vrstvy bereme dost peněz a většina lidí k nám má spíše úctu. Možná proto, že nás už tolik v soukromém sektoru není, hlavně nás tradičních a mistrů oboru je jako šafránu.  

2. V: Luxusních hotelích jste poměrně běžní, my ale hovoříme o domech, tradičněji smýšlejících lidí s penězi a sídlech starých tradičních rodin, správně? Tam už vás tolik není. Čím déle sloužíte tím jste uznávanější, že?

 A: Přesně tak to je. Osobně patřím mezi sféru v mém oboru, která pořád funguje velmi tradičně, jelikož rodina pro kterou pracuji je starším rodem a vždy zachovávali mnohé zvyky, všechno se ale postupně modernizuje a i když určitá pravidla zůstávají nepřipadám si méněcenný nebo ponižovaný. Sloužíme-li dlouho, jsme součásti rodiny. V dřívějších dobách to nemělo služebnictvo vůbec jednoduché a bylo s nimi mnohdy zacházeno špatně. Neříkám, že k tomuto nemůže dojít i dnes, ale jde o záležitost ojedinělou. Nepopírám, že s některými lidmi není těžké komunikovat.  

3. V: Moc korumpuje, peníze lezou do hlavy, přinášejí rozmazlenost, tomu rozumím, takže občas to může být s lidmi složité. Jaké jsou vlastně povinnosti a náplň práce komorníka?

 A: Každá domácnost vyžaduje trochu jiný přístup, pán s paní mají své individuální potřeby, plus potřebujete zahrnout fakt, zda s nimi bydlí třeba děti. Obecně vzato jsme z velké části asistenti a manažéři, administrátoři a správci. Rovněž se moje práce dá popsat i takto: Pokud by sis pořídil komorníka, obstará ti tvé pohodlí a komfort. Dá se na nás do určité míry nahlížet jako někoho, kdo se stará aby vaše dny byly příjemnější. Všechny tyto definice oplývají jedním neduhem – značnou zjednodušeností.  

4. V: Můžeš prosím uvést příklad tvého běžného dne a pak třeba připojit jednu z těch složitých situací nebo co tradičně nosíš?

 A: Vstávám brzy. Obvykle se vyžaduje, abychom vstávali dříve než pán a nebo paní. V 7:00 mi začíná služba, která končí podle toho, jak jsem potřebovaný. Servíruji jídla, která moje žena uvaří a zařizuji, krom nákupu potravin, chod domácnosti. Moje choť s její kolegyní vaří a starají se o čistotu v domě. Pokud pán služebné (maid) nemá, spadá to taktéž pod povinnost naší. Já například během dopoledne odvážím děti do školy, zařizuji pochůzky pro pána či doprovázím paní ve městě. Moje pracovní náplň je tak pestrá, že bychom s tím strávili několik let. To opět zmiňuji s humorem.  

 K těm složitým situacím bych vypíchnul jednu, kterou pán s oblibou nazývá: Příhoda se špatně modrým šálkem. Paní přišla navštívit žena v zajímavě modrém kostýmku, kterou paní několik let neviděla. Návštěvě jsem nabídl občerstvení. Madam si přála kávu v modrém hrnku, s cukrem a mlékem, po naservírování se ohradila ohledně odstínu barvy šálku a odmítla kávu pít, toto zopakovala asi 3x nebo 4x, dokud jsem nepřinesl kávu v hrnečku korespondujícím s barvou jejího kostýmku, nebyla uspokojena. Kávu vždy vyžadovala vylít a přinést jinou. Teď se k tobě nakláním a jakože ti šeptám do ouška: Nechal jsem je stát v kuchyni a žena s chůvou a myslím si že i někdo další si je vypili. Té madam to ale prosím neříkejte. Proč plýtvat? Ale oficiálně se to nepatří.

 Co tradičně nosím? Držím se dress codu naší profese poměrně věrně, jelikož je pán tradičně smýšlející a paní se to líbí. Ale můj nejlepší kamarád se s tím moc nepáře a obléká prostě oblek. Osobně preferuji tradičnější styl také, tudíž mi to vůbec nevadí, jedná se o: bílou košili, vázanku (různé druhy), šedou nebo černou vestu v níž nosím kapesní hodinky, kabát se šosem, tmavé kalhoty a boty, bílé rukavice. Za více tradičnější se považuje vesta šedá. V dřívějších dobách nebylo přípustné, abychom měli plnovous, od tohoto trendu občas domácnosti ustupují, já jej mám zcela určitě povolený, ale musí být dobře udržovaný elegantní. Musíme vždy vypadat dobře.  

5. V: Napadá mě: Tento dress code musí být v létě docela bolest. Pověz nám ještě prosím něco o vašich dovednostech? Treduje se o tobě, že rozeznáš a umíš pojmenovat 300 barev.

 A: Řeknu ti tajemství, pokud víme, že neočekáváme žádnou neběžnou návštěvu, mohu občas kolem domu a v domě chodit v létě bosky, chladím se o kachličky nebo podlahu v hale. Tohle je sice hrubé porušení služebního kodexu, ale pokud to tvému pánovi nevadí a jako mě ti to sám nabídne, tak ti v tom v podstatě nic nebrání. Ale kdy má Skotsko taková vedra, mrk, mrk. 

 Ty barvy. Na chlapa dobré ne? Mrk. Tak nějak to bude, ale pokusím se zůstat skromný. No, očekává se, že ctíme etiketu na vysoké úrovni, máme všeobecný přehled, vyznáme se ve vínech, jsme mistři stolování, můj široký rozhled se netýká jen barev ale také drapérií a materiálů, prošel jsem kurzem vazačství a floristiky, rozpoznám několik druhů květin... bože můj, připadá mi, že se hrozně chlubím. Pravda se skví v tom, že i seznam toho, co potřebujeme znát vydá na samostatnou knihu.  

6. V: Než uzavřeme první část rozhovoru, zajímá mě ještě, kdo všechno se na vaše povolání hodí. Připadá mi, že toto nemůže dělat jentak někdo.

 Pokud ti dělají problémy autority, tak jsi okamžitě diskvalifikován, neříkám nic o nezvládnutí to ovládnout, ale takový člověk by se velmi trápil. Přijímáme příkazy od pána či paní a ti mají poslední slovo, do jisté míry je naše svoboda omezená. Čím více tradičně zaměstnavatelé smýšlejí tím více na tvých bedrech leží pravidel, které ti mohou připadat zastaralá nebo nelogická pro trvání si na nich, ale ty nejsi ten, co posuzuje, pouze sloužíš. I v případě, že je tvůj pán skvělý člověk ty jsi tu pro něj a to 24/7.  

 Nejzákladnější předpoklad pro mou profesi je ochota tu být pro druhé a mít radost s toho, že něčí den činíte lepším a život pohodlnějším. Jedná se o psychicky náročnou práci, která vyžaduje silnou vůli a skutečnou duševní ukázněnost. Neexistuje odmlouvat nebo se ostře ohrazovat ve službě, je lepší si věci nebrat příliš osobě a zachovávat chladnou hlavu, očekává se umírněnost, diplomatický přístup, dodržování pravidel a schopnost nepanikařit nebo nevybuchnout ve vypjatých situacích. Což může zajít tak daleko, že jsi to ty, kdo v neobvyklých situacích hledá řešení. Jsme majáky ve tmě, klidná laguna v rozbouřeném oceánu, kolem padají meteority na zahradě, ale my pánovi servírujeme čaj, s kamenným výrazem, chápeš.  

 Na druhou stranu na nás může návštěva hodit dort, který jim nechutná. Nemůžeme za to, pán dort schválil, stejně musíme elegantně stát a klidným hlasem se optat, jak si dotyčná osoba přeje situaci vyřešit. Můj pán by nazlobeně takovou návštěvu ukončil a již by takovou osobu nezval, přesto očekává, že já nebudu ten, kdo tu osobu pošle do patřičných mezí. No, o tomto se dá hovořit hodiny a hodiny. Naše profese zdaleka nejsou jen velké peníze a pár prostřených stolů, několik odnošených táců a pěkný frak na sobě.  

7. V: Rozumím. Nastiň nám prosím ještě třeba ukázku vaší mluvy a chování, než se vrhneme na tvé koníčky, kterou jsou taktéž docela neobvyklé. Nějaké tipy jak se vaší mluvě přiblížit? Panují kolem této záležitosti nějaké mýty, které nejsou pravdivé?

 Jistě, pane. Typické je pro nás hovořit zřídka, ve stručných přesně vystihujících větách a v situacích, kdy se situačně vyžaduje, mimo tento fakt, pak mluvíme na vyzvání či o svolení žádáme. Klepeme před vstupem do pokoje a dbáme na etiketu. Odcházíme z místnosti po svolení jí opustit. Zapomeňte ve službě na vulgarismy, slang či vyřčení nevyžádaného názoru. Vždy o sebe dbejte.  

 Mýty... obecně bývá třeba v Česku o nás představa velmi zkreslená. Nejsme zcela určitě otroci, pokud nám rodina, ve které pracujeme nevyhovuje, smíme podat výpověď jako každý jiný zaměstnanec. Setkáváme se spíše s uctivějším chováním. Staré rodiny si své služebně starší komorníky velmi cenní. Nechodíme s rukou za zády. Není pravda, že nesmíme mít vlastní názor, vlastně se naopak vyžaduje, abychom jej měli, jelikož v případě bezradnosti pána či paní fungujeme i jako rádci. Lokální pravidla domácnosti se jednotlivě liší. Dost často paní s pánem dokáží většinu věcí zastat sami a pokud to situace vyžaduje zapojí se či se obstarají sami. Už neplatí, že bychom se nesměli ženit. Homosexualita může být překážkou stejně tak výhodou – gay vám nebude nahánět maids. Mrk mrk. Toho je opět strašná spousta. Ty moje koníčky budou možná záživnější. Byť mým největším koníčkem je sice práce, ale k tomu taktéž komiksy a velmi rád procházím půdy a sklepy a... starý viktoriánský dum patří taktéž mezi skvělá témata – dostávám k tomu velmi zajímavé dotazy.

Pokračování příště. Mezitím můžete na discord nebo do komentáře vložit vaše případné dotazy. 

Zopdovědným za uveřejňování našich materiálů je komunitní člen Q

Toho lze kontaktovat přímo na discord jako q.being popřípadě se zobrazuje jako Q.